Jansta o rozpočtu na sport: Děsivé. Budeme se stydět, medaile nebudou

Je tak trochu jako bojovník s větrnými mlýny. Předseda České unie sportu Miroslav Jansta neustává v lobbování za finanční podporu českého sportu. Návrh rozpočtu na příští rok v hodnotě 5,2 miliard korun ho ale šokoval. „Čísla jsou děsivá,“ zlobí se.

Co tedy říkáte na návrh rozpočtu?
„Podle státní koncepce podpory rozvoje sportu máme mít do roku 2025 jedno procento z rozpočtu. Podle současného návrhu máme asi pětadvacet procent z toho, k čemu se stát zavázal. To je strašné… Politici říkají, že je to v pohodě. Ale fakta jsou jasná. Zdraví národa jde do Prčic, stejně jako sportoviště, pohybová gramotnost a masovost. To jsou základní věci.“

Jaká je tady souvislost se státní podporou sportu?
„Lidi nemají kde sportovat, sportoviště jsou ve špatném stavu, v zimě se netopí, nejsou trenéři pro děti, sport přestává být dostupný, to od sportování odrazuje. Také ztrácíme konkurenceschopnost, především v kolektivních sportech. Na letní olympiádě byl za třicet let čtyřikrát basketbal a jednou fotbalisti. Je smutné, že naše argumenty musíme pořád opakovat. Víme, že řada politiků má sport ráda. Ale nikdo nebouchne do stolu. Máme tady koncepci do roku 2025, jenže ji vůbec neplníme.“

Můžete shrnout vaše argumenty, aby sport dostával víc peněz?
„Za pravdu nám dává rozsáhlý výzkum České školní inspekce, která letos ověřila, že fyzická kondice současné mladé generace je nejhorší za padesát let. Systém sportu se po Listopadu nevybudoval, spíš se zhroutil. Koukáme smutně na Maďary, na Poláky. Ti nekráčí, ti běží vpřed. Je to důležité pro zdraví a kondici, návazně na armádu, policii, bezpečnost. Každý, kdo dělá nábor do armády, ví, v jakém stavu jsou dnes mladí kluci. Nejsou schopní ani splnit základní fyzické testy.“

Cílem koncepce státní podpory sportu z roku 2015 bylo mimo jiné srovnání rozpočtu sportu s výdaji na kulturu, zatím se ale nůžky spíš pořád rozevírají…
„A přitom i ta O2 arena slouží kultuře. Když si dáme vedle sebe sport a kulturu, je to nebe a dudy. Všem leželo v žaludku bývalé ČSTV, ale komunistické ministerstvo kultury nikomu nevadilo. A ministerstva se zřizují jak na běžícím pásu. Když mluvíme o potřebě ministerstva sportu, není to proto, že bychom po něm toužili. Jde o to, aby stát projevil odvahu a jmenoval člověka, který bude za sport každý den, každou hodinu bojovat. V současné době bojovníka za zdravý životní styl a zdatnost národa ve vládě nemáme. Realitu vidíme každý den. U politiků vidíme alibismus. Politiky, kteří by nám chtěli pomoct, můžeme spočítat na prstech jedné ruky.“

V sousedních státech je podpora sportu s Českem nesrovnatelná. Nedělá mu ale medvědí službu Orbánovo Maďarsko, které si ze sportu dělá reklamu na režim?
„V Maďarsku je autokratický režim, ale dávají si cíle. Chtějí zabojovat o olympiádu v roce 2036. Tady nejsou žádné cíle, žije se z ruky do huby. Tak se podívejte na Polsko. Tam to jede, mají vybudované stadiony pro fotbal, basketbal, volejbal, házenou, atletiku, sport ve školách. Chtěli by udělat zimní olympiádu a nás by chtěli za partnera. Jenže naše můstky jsou v havarijním stavu. My nemáme zázemí. Anebo ať se politici podívají na západ. Na Švýcarsko, Francii, Belgii. Ve Finsku a v Norsku jdou velké peníze do kolektivních sportů. Jenže oni si nevidí na špičku nosu. Nerozumí tomu nebo nechtějí rozumět, jsou to alibisti.“

Jak z toho všeho ven?
„Vidím to tak, že za chvilku nejen že nebude penicilin, ale spousta dalších léků. Protože národ bude nemocný, slabý, zadýchaný. Nebudeme mít vojáky, policajty, kteří by mohli čelit hrozbě ozbrojených band, které přijdou z východu, až skončí válka. Tak to bylo i po válce v Jugoslávii. Na to musíme mít odvážné policajty a vojáky, kteří to zastaví. A ve vrcholovém sportu se budeme stydět, žádné medaile nebudou.

Ukazuje to hokej, náš národní sport. Jsme nadšení z bronzové medaile, protože na mistrovství světa nebyli Rusáci. Švédi mají devadesát hráčů v NHL, kolik jich máme my? To jsou jednouché příklady, ve sportu se to nedá okecat. Sport tady drží soukromníci a dobrovolníci. Jestli chceme být úspěšní, musíme s tím něco udělat. Nějaké úspěšné sporty pořád máme. Ale na hrdý národ ve státě, který byl vytvořen především sportovci, je to smutné. Jak z toho ven? Pohyb a sport musí být součástí výchovy, a zdravý a odolný občan zájmem státu.“

Co si slibujete od nedávné výzvy tří nejvýznamnějších sportovních spolků premiérovi?
„Nemůžeme mlčet. Jsme bombardováni zleva, zprava z členské základny. Jsme povinni nemlčet. Není to tak, že bychom si to vymysleli. Je to apel, který jde zezdola. V rámci rozpočtu se dají převést peníze, záleží na jednání. Doufám, že se něco pozitivního stane. Vždyť vývoj podpory do sportu zdaleka nepokrývá ani inflaci.“

Více zde

Zdroj: iSport.cz